neděle 7. září 2014

Cestování

Cestování


30.srpen 2014 - v sobotu odpoledne (!!!) mí pípne sms: Vaše SPZky jsou připraveny k vyzvednutí již na pondělí. Celkem zírám, snad přece že by nikdo neprudil? Nevěřím, že by to bylo tak jednoduché...!
Očekávám zradu a s pocity, že se něco musí pokazit, v pondělí hnedka navštěvuji odbor dopravy. Nedůvěřivě sedám na židli před přepážkou. Paní mi obratem přináší novotou vonící SPZky a vrací občanku, nechápavě na ní zírám... No tak už běžte, za vámi je další klient! ... Stále nevěřím a pomalu odcházím, vůbec bych se nedivil, kdyby se ozvalo volání: vraťte se, tohle byl apríííííííl!!!
Venku zjišťuji, že rozměr SPZky je trochu jiný, než originál plastový rámeček ze slovenska. Tak značky hážu do igelitky a razím do Brna, kde to vezmu přes známého ve firmě. Nic nevadí, že solidně prší. Mám navlečený nepromok, nepromok rukavice, nepromok kotníkové tenisky, jsem v suchu a především zdárně ukončený proces. U kámoše ve firmě vrazím do SPZky vrut a pevně ho fixnu k rámečku.
Následně písnu ženě SMS, jsme domluveni, že pokud to vyjde, vezmu na skútru zpět synátora ze školy domů, když už je toho prvního září. Přilbu a kordurovou bundu má po manželce, tak to fakt dneska dáme!

Díky tomu, že sedí za mnou, sedím na skútru, jak vosa na bonbóně. Kdepak, mám hodně dlouhé nohy. Tak to je fakt nouzovka :-) První zatěžkávací test: prudké stoupání na Jihlavské u hřbitova. Nepozdává se mi ten výkon, myslel jsem, že to dá více ... Navíc potom při tom prudkém klesání u Anhroposu v Pisárkách, mi připadne, že párkrát střelí výfuk ... nevěnuji tomu pozornost: to se ukáže opět později jako chyba.
Dojedeme slavnostně domů, já šťastný, že motka je ok, syn má radost z dobrodružství ...



Doma volají známí z Bratislavy, dojeď na oheň a
grilovačku, do toho pozvání na nezávazný pohovor, ohledně potencionálního zaměstnání. Domlouváme termín na pátek. Všem to vyhovuje a ve mně začíná uzrávat nápad, tam i zpět to dám na skútru! Proč ne? Cesta je dlouhá cca 150km, po těch okreskách to vidím na tři hoďky - plus mínus. Balím si věci: spacák, věci na převlečení, toaletní potřeby, termosku s kafem a nabíječku na mobil do zásuvky. Jak se krutě nyní hodí nepromokavé cestovní pytle, které jsem měl z dragstára ...

5.9.2014 - Ráno v pátek se budím brzo nedočkavostí a skutečně vyrážím v osm ráno. Ještěže jsem se nabalil a mám spodky a super softčílovou bundu. Nad Bitýškou ještě znovu zastavuji a naposledy kontroluji matku uchycení zadního kola, vše je OK.
Motka šlape, nicméně po cestě, ještě na české straně jsou dvě objížďky, jedna u Ořechova, druhá u Hustopečí, to rozmrzí a začínám poposedávat. Začínám cítit záda, už jsem si odvykl ... zatnu zuby.
Řeším to pravidelnými přestávkami, motka si vydechne a já si dám kafe. První tankování u Lanžhotu, dívám se na hodinky, bude půl desáté. Tak asi přeci jen to bude časově delší :-) Dávám plný kotel, motka šlape. Na slovenské straně zastavuji na hraničním mostě, dělám foto. Kúty v pohodě, tady to velice dobře znám. Naposledy, když jsem byl u Michala na chatě. Vím, že mně čeká dlouhá a hlavně rovná cesta až do Stupavy. Za Malackama dávám zápěstím plný pohyb dolů a mažu, ztrácím ostražitost a přemýšlím, jak a co v Blavě. To jsem neměl dělat. Přesně v půli mezi Plaveckým Štvrtkom a Stupavou mi chcípe motor a přesně tak, jako že mu došel benzín. Startování nefunguje, pouze se protáčí motor. Do nejbližší civilizace je to deset km. Ten pohovor akutně potřebuji stihnout, nechci telefonický hovor ve stylu: omlouvám se, ale něco se mi posralo .. Volám postupně kluky z Blavy. Pali nemůže, je ještě v práci. Tonko chce 5 min, pak volá. Šéfe, jede pro vás auto, dodávka, ale až tak za 15 min.Ok, třeba si nehty neukoušu. Zkouším startovat znovu, snahu má, ale po chvíli novu chcípne. Cítím, že baterka má dost. Stavím na hlavní stojan a šlapu na "šlapák" , světe div se, ono to běží, sice divně, ale běží. Benzín je tedy OK, vidím problém v elektrice. Zkusím to doskákat. Takhle přískoky se došplhám nad Stupavu, s tím, že mně čeká sjezd dolů.  Za 500 metrů to opět motor vzdává. Tlačím při krajnici a proklínám osud. Zuřím a vztekám se, to mi rozproudí krev a ze mně začíná lít a je mi děsně horko. Stavím motku na policajta a uvztekanej ze sebe strhávám oblečení, abych sundal spodní termoprádlo. Projíždějící auta okolo mají super divadlo, starší paní si dokonce přibrzdí ... nahlas kleji ... Ne, opravdu! U mne tradičně se všechno sere!
Z kopečka pomalinku sjíždím, to mně ochladí a já konečně začínám přemýšlet. Benzín je OK, na hlavním stojanu to přeci běželo ... Nedá mi to, brzdím a hážu motku na stojan. Kontroluji kabeláž, přístup k cívce je ok, kontakty jsou v pohodě ... tahám za zapalovací kabel ke svíčce. No jasně! Vypadená fajfka z svíčky! Startuji, zkouším jet, jo! To bylo ono! Rychle obvolávám a ruším odvozy. Jak jsem vystresovaný, jiný zvuk za jízdy než obvyklý je pro mně podezřelý. Těsně před Stupavou opět chcípe motor. Naučeným pohybem dávám znovu fajfku na své místo. Než dojedu do Bratislavy, dávám to ještě dvakrát, mám super popálené prsty od výfukového svodu. Nic, u Paliho na zahradě to fixnu. Volám Tonovi, říkám co potřebuji, ok, bude to.. Příjezd do Bratislavy se koná v 13:30, hmm tak ať počítám jak počítám, to je cca 5 hodin ...:-)
Překvapivě, jezdím po Blavě křížem krážem, motka skáče na rozbitých silnicích jak koza a vše je ok. To mně uchlácholí. Řeším poslední meeting a večer je grilovačka ... Je mi skvěle! :-)

6.9.2014  - Odjezd naplánován na 12:00. S tím, že pokud nebude motka stávkovat, dáme i geocaching. Což i tak probíhá, skáknu si pro nějakou keš i do Rakouska po cestě, poslední kousky dávám v Kůtech ... kde i poprvé zazlobí motor a znovu chcípe. Přejíždím hranici a čas se fakt krátí, nestihnu ve čtyři grilovačku doma. Před Břeclaví znovu beru benzín a ptám se na nějaký drát, abych fixnul tu podělanou fajfku. Nemají. Než dojedu do Břeclavi, zastavuji a nasazuji fajfku asi po desáté. Při poslední zastávce stojím vedle nějakého kravína a vedle stojí nějaká stará liazka bez korby bez kol ... škubu z ní kus drátu, té to chybět určitě nebude a připravuji operaci v polních podmínkách. Dívám se na fajfku a říkám si, má dost, to podle ojiskření trvalo dost dlouho. Fixuji fajfku drátem ke krytu víka ventilů a zkouším, nahodit. Už podle zvuku je to OK, jízda ukáže. Nevěřím... skútr jakoby ožil, mažu z kopce na Hustopeče, na tachecu mám 110km/h!!! Tvl ...to je v reálu stovka...! Určitě si tu faju koupím novou ...
Radost kalí zjištění, že ta stará skákací panelka opět uvolnila na řidítkách přístrojovou desku a ta teďka lítá, no nic, musím to opravit taky ... zapisuji si do portfolia nutných oprav.
Blíží se šestá a já jsem už nervózní,  tahám za plyn a těsně před domovem odbočuji na benzínku. Tankuji plnou a platím stovku. Hmmm, z Břeclavi za rovnou stovku, to je solidní ...
Doma háži na stojan a jsem smutný: otřesy uvolnily airbox na motoru a ten drží pouze na sací hadici ke karbecu. No, stahuji ho Ska páskou a fixuji provizorně narychlo, aspoň přes zimu se nebudu nudit.
Dávám pusu piškotovi a ženě, otevřu si pivo : jo! Dal jsem to!
Celkem kilometrů : 480 km
Náklady : 560 Kč
Průměrná spotřeba : 2,7 l/100km

pátek 15. srpna 2014

Konečně doma

Demontáž a rozsah škod


Nejhorší situace byla se zadním kolem. Zřejmě dostalo pořádnou ránu a vnější disk se pohnul vůči ose a při otáčení házelo osmici. Maximum vyosení dělalo zhruba 5 cm, což znamenalo, že se při jízdě "vrtělo" a vzhledem k uchycení, za jízdy se zadek skútru tvářil jak kačena, jak zrovna když vyleze z vody ... Bohužel výfuk je uchycen k pravé kyvce (ta je z plechu, mimochodem zadní kolo je uchyceno dvoubodově, a ne letmo), takže ten pohyb za jízdy to ještě více umocnil ...
No nic, první bylo, že jsem mazal na net, a jal se hledat náhradní kolo ... jo super! Nejlepší cena ihned na eBay, z Londýna, cena 17 liber. Takže ihned volám kamoše ze základky, co je zrovna v Londýně : jasně, příští týden, ti ho dovezu!
Ufff, říkám si, vše je OK a na dobré cestě ... no ale jsem zřejmě nepoučitelný ...!


Sundám tedy kolo a nevěřícně zírám - někdo už to kolo sundával přede mnou a závit je zřejmě v prdeli ... z matky se sypou piliny ... co nejde silou, jde ještě větší silou!











No tak náboj kola má dost, říkám si ... rychlý pohled do cen na internetu, nová osa za 800,-, to je ještě celkem OK, ale demontáž a montáž se neobejde bez stahovacího přípravku. OK, tak ještě vyzkouším rychle jestli osa není nárazem vyhnutá, uf, je to OK. Tak sbírám duševní síly na opravu strženého závitu.
Beru závitořeznou sadu a měřím šablonou. Jasně, klasika - M16 x 1,5
No aspoň v tomhle čína drží normu ... :-)



Čistím kartáčem osu a okem odhaduji polohu prvního stoupání závitu. Beru nůž a čistím drážku ... Odhodlávám se a beru očko a nasazuji, ale obráceně. Zkouším se vyhnout tomu, že si závitořezné oko vyřeže vlastní cestu a tím zruší celou osu ... Dvě otáčky, poctivě strhávám zpětným pohybem vyřezané třísky ... Pak očko otáčím a s citem se snažím dodržet původní závit ... po pěti otáčkách se očko poddává a bez odporu najíždí na neporušenou část závitu bez ztráty kytičky ... Pfůůůů ... tak to by bylo ... !!! Dávám novou matku a zkouším závit ... jo, to jde. Vzhledem k tomu, že se jedná o poškozené 4 stoupání závitu, a zhruba dvě stoupání při konečném sestavení čouhají ven, ty zbývající by to měly udržet.

Došlo kolo!! Mažu do Brna a těším se ... přebírám zásilku a jsem jako pták  na trní. No, jasně že průser ... úplně něco jiného ...
 Originální kolo, vnitřní průměr brzdového bubnu je 130 mm, na první pohled nedůležitá informace, kdo mohl tušit, že dříve se vyrábělo i s průměrem 110 mm .. a kdoví jaké ještě. Jediné co sedí, je 12" a ty paprsky. To mně zmátlo ...

No a zcela jasná poloha dává najevo, že uložení kola je letmo, tedy bez dvou pružin. No tak už je to kolo zpět na aukru, bohužel ...









Volám doporučené Skútry Malšice, jó milej pane, těch typů je strašně moc! Nenechávám nic náhodě, posílám fotky a hlavně všechny rozměry. Odpověď, máme ho, ale má jen tři paprsky:
12" - 130mm vnitřní brzdový buben, pro oboustranné uchycení.
Čas se krátí, beru to. Zkouším flignu na pošťáka, než dám love za dobírku, chci vidět obsah balíku! Milej pane, klidně můžete, ale pouze na poště a musí být u toho paní poštmistrová, za týden se vrací z dovolené ...!


Riskuji, platím a rozdělávám balík ... bůůůůům, kámen ze srdce dolů  !!!
Všechno sedí, valím do místního pneuservisu na přezutí a nový ventilek ... Vy to nepřevážíte? Milej pane, to je skútr, ne závodní žihadlo ...! Jo, jsem debil a snažím se tu větu: Milej pane! si zafixovat, třeba se to bude hodit do života...
Nasazuji kolo a dávám vše nazpět, nenechávám vše náhodě a poctivě grafitkou mažu závity ... nejsem Číňan :-) (nejsem, ale pak se ukáže, že jsem blbec)



Zlomený zadní blatníček řeším dle návodů na stránkách zkušenějších borců ...



 Nicméně vím co je koroze, proto jako spojení volím měď, včetně nýtů .. Nechce se mi při montáži věřit vlastním očím. I když blatníček je konstruován na oboustranné uchycení, číňan prostě ohnul pravý plech blatníčku a vzhledem k tomu, že je již uchycen na dvou bodech, třetí je zbytečně zaplacený luxus .. Na fotce je to trochu vidět, uhýbá to směrem k objektivu ... hlavně, že to má dva otvory ...





No a když už je zadní náprava dole, dívám se na celé okolí a nelíbí se mi, jak je špinavá celá zadní část klikové skříně:
 Někde prostě olej uniká, zkusím dotáhnou šrouby klikové skříně. Jestli ta motka byla montována v Číně a zrovna v pátek - což je malá sobota - nedivil bych se. Konečně se zaměřuji na stav motorového oleje ...

Tak tohleto jsem nečekal ... podle mého soudu motka jezdila poslední kilometry fakt nadoraz s minimálním množstvím oleje v klikové skříni ... poslední servis byl při 1500km, což je můj zápis, ... hmm nyní máme 4000km... mno, tak to bude zajímavé .. ihned, dokud je motor teplý, sundávám zátku a filtr a měním olej - dávám ten řídký, co mi zbyl z Yamahy ... znovu startuji a nechávám protočit ... bez výfuku docela sranda... Jako když soused seče trávu v neděli, když je obecní klid ...:-)
Vypouštím sračky a znovu plním, tohle nechám chvilku, nejsem si jist tím příliš řídkým olejem .. Nicméně už nyní vím, že kontrola vůle ventilů mně nemine... což je fakt vopruz ... znamená to sundat komplet kapotáž ..laparoskopické vybavení fakt nemám ..




K tomu motoru: je to sériově vyráběný model pro řadu skútrů .. jeho typové označení je GY6, liší se jen nadstavbou okolo a používá ho mraky čínských skútrů ... dovoluje i výměnu hlavy za větší objem, teoreticky bych mohl jít do 175ky bez zásahu do karteru ... teoreticky... :-)
Předtím ale raději pořeším buď spojku a nebo variátor .. podle mně výměna závaží ve variátoru udělá své v rámci možností ... z Trabanta Ferrari neudělám ... třeba :-)


Sundávám přední kapotáž, a seznamuji se uchycením  elektro vybavení ... už vím, kde je přerušovač blinkrů - to je ta kulatá věc a taky už vím, kde je stabilizátor napětí, to je ta žebrovaná věc...bacha, docela při provozu hřeje... pokud nechci si odpálit baterii, docela užitečná záležitost ...
 Nicméně jsem zrušil otvor v přední kapotáži, podle mně to nehřeje tak moc, aby bylo nutno náporové chlazení ... Pro mně bylo obrovským překvapením, že v útrobách stroje mám baterii Banner .... klobouk dolů!!!



Takže výměna všech vrutů v kapotáži za způsobilé a kontrolní jízda ... řízení táhne doprava, buď je pohlé uchycení řidítek (znám z kola)  a nebo je průser někde jinde..  nechci ani náhodou řešit pohnutý rám stroje, to je sračka na entou ... a za trest!
V pondělí jdu na dovozové STK, tak jsem v očekávání ...

18.8.2014 - Nebudu zastírat, že jsem volal kamošovi, jestli nepomůže ... s autem jsem dříve na STK párkrát byl, ale nikdy jsem nepřihlašoval vozidlo ze zahraničí. Informace značné kusé a hlavně rozdílné v tom, co vlastně vše je potřeba a co to bude stát. Obvolal jsem asi tři STK stanice v okolí a pokaždé jiná cena ... nicméně zajedno byla pouze jedna informace: vozy ze Slovenska skoro vůbec neděláme ... Tak to mně pobavilo ... :-)
Jako poslední volám úřad v Kuřimi: jo, když budete mít všechny papíry v pořádku, tak vás si tu zavedeme do systému. A dostanu hnedka SPZku? Už bych třeba taky chtěl jezdit ... a ne jenom pořád čumět, jak mi stojí na dvorku ...
No, on ten náš technik, co dělá dovozy, je nemocný, tak musíte počkat ... A to jako když je někdo nemocný, tak si lidi nesmí už kupovat auta??? jsem sarkastický ... a hlavně netrpělivý ... Na druhém konci linky hlas ztvrdne: Pane, tohle je správní řízení, na ten máme ze zákona měsíc k vyřízení ...
V duchu počítám: motka od května do července v opravě, tři měsíce mi montují jeden výfuk a šroubují jednu matici ...ok, pak mi měsíc trvá jedno kolo a další měsíc, v tom lepším případě, mně čeká papírování ... skřípu zubama ... prostě dostanu na Vánoce 2014 motku připravenou k jízdě. Abstinenční příznaky jsou hnusná věc ...
Ok, v domluvený termín v pondělí sedám na moto a mažu do STK. Vím, že kamoš to na dálku ladil, ať není nějaká potíž ... vše vypadá slibně, do okamžiku, kdy po mně chce malý techničák. No helejte, já si myslím, že to co po mně chcete, je hovadina. Já jsem dostal na slovenské straně čistopis velkého techničáku, s mým jménem, a hlavně se všemi údaji ... No, já mám své instrukce a ty říkají, že .... bla bla ... to musí být dovozové STK = 1600,- vypláznu navíc. No mazec .. koutkem oka sleduji, že se za mnou tvoří fronta dalších čekatelů a hnedka ten za mnou je taky skůtr, ale elektrický. Ano, my taky budeme dělat přepis ze Slovenska! A vytahuje papír s hlavičkou Ministerstva vnůtra SR: malý technický prieůkaz vám sice zasielame, ale zbytočně... velký technický prieukaz CZ a SK sú z hľadiska informácií totožné...No tak to se smějeme a otáčíme na technika z STK, co on na to. Mezitím přichází slečna z office STK a upřeně hledí na technika. Ten se jak na povel na ni zadívá taktéž a já poprvé v životě jsem svědkem telepatického přenosu myšlenek ... Beze slova odkládá mé papíry a bere do ruky svítilnu a jak hypnotizovaný mi svítí na kola motky. Po chvíli se narovnává, bere do ruky zpět můj velký techničák. Opět proběhne telepatický přenos dat, po jehož skončení se slečna otáčí a odchází ... Technik se náhle probírá z transu a významně se ke mně otáčí: Vaše kola jsou sice dvanáctipalcová, ale šíře 3,5. V papírech máte 2,5! Začínám rezignovat a oživuji svoji verbální soustavu k chabému protiargumentu: na svém autě jsem mohl mít taky různé disky od do. To výrobci povolují do určité tolerance ...
Takže přeci jenom uděláme tu dovozovku ...! Začínám chápat rozměr neverbální komunikace: paní byla určitě účetní a šéfka v jedné osobě, a šla si osobně zkontrolovat, aby výnosy na place byly co nejvyšší, prtž na prémie musí být!
Další trumf, poslaný z nebes z hůry se nekonal a ani se neobjevil žádný hrom, jež by to technika uhodil ...Jdu k pokladně a pokorně, jak ovce platím. Se značnou ozvěnou někde nad mojí hlavou slyším: Milej pane, tož to sa tak mosí ...
Ok, událostí dostávají spád: světla svítí, blinkry blikají, houkačka houká a stěrače stírají ... To že motka má každé kolo jinou barvu a při jízdě slyším, že budu muset vyměnit přední brzdový kotouč ... toho si nikdo nevšiml, nu což, každý má své priority ... raději to balím. Ok, pane, zítra se stavte pro papíry, budou nachystané ...poděkuji a v duchu opět počítám: v půlce září snad konečně budu jezdit  ... ale jak už to bývá, když se člověk na něco hrozně těší, posere se úplně všechno ... já již kalkuluji s tím, že v září bude nová doba ledová a při - 45°C se opravdu jezdit nedá, a ty mrazy vydrží až do září dalšího roku ...

20.8.2014 - Včera dostanu sms s potvrzením, že papíry jsou nachystány. Ok, projedu se. Třeba policisty, kteří budou prudit, nepotkám. Obavy jsou vážně namístě ...
Dávám taky plnou nádrž, s tím, že budu zase poctivě psát spotřebu a náklady .. :-) Pedanství se někdy hodí ... Hodnotím jízdu jak minulou, tak i tuto. To řízení není úplně jisté, mám pocit, že motka se lépe do zatáčky skládá do té levé. Do pravé, jakoby se jí nechce. Jsem přesvědčen, že tohleto opravdu předtím se nedělo... Jinak šlape vážně skvěle, na rovince úplně v pohodě 90km/h, dala i 100 z mírného kopce, ale to je už na hraně a jde cítit, že konstrukce na toto není stavěná. Navíc kromě brzd, se chci ještě podívat na to, jak změkčit pérování. Zvláště zadní pérování je hrozně tvrdé.
Přijíždím pro papíry na STK. Technik si mně bere stranou a předkládá mi jakýsi metodický pokyn MD ČR. V duchu si říkám, probůh, co to tu řešíme ... No jasně: musíte předložit malý technický průkaz! No ale já ho prostě nemám! Tak v tom případě považujte tuto evidenční technickou za nedostatečnou a jako nevyhovující. No já jdu do kolen! Tohle snad není pravda! Prostě pravidlo, že když něco hrozně moc chci, jako obvykle je ale úplně všechno špatně ... Tvář naproti mně vypadá zcela neoblomně a sebejistě. Ve mně vaří krev a kypí žluč. Kdybych ho měl, tak ho vám dám i pozlacený, ale prostě NE! Beru do ruky telefon a začínám žhavit linky. Prvně jen tak zkusmo volám pár STK stanic v okolí a ptám se na možnosti a především povinnosti a co vlastně k tomu musím mít... to musím ukrást na SK i ten rozstříhaný malý techničák? Dostanu tři rozdílné odpovědi ... a to je moment, který se ve mně zlomí. Vytáčím veřejné číslo informací Ministerstva dopravy z Googlu. Vzteky chodím před STK stanicí sem a tam a vysvětluji svůj problém. Mám motorku, kterou jsem regulérně odhlásil a nyní nemohu přihlásit. Mezitím vybíhá z STK technik: Kam furt voláte??? Nevěřícně zírám! Co je ti potom? Řeším svůj problém, který ti je u zadele ... !
Přichází spása: jsem několikrát přepojen a končím u jistého pana Sojky: Milej pane, chyba není na vašem přijímači. Technik nemá co rozhodovat, ten má pouze popsat situaci a zanést do protokolu. Vyřiďte mu mé pozdravy a ať dělá to, za co je placen ... Ufff , no tak to je mazec. Ještěže mám v telefonu autocallrecord ...
V klidu sedám do "čekárny" a vyčkám příchodu technika ... Tak co? Jak jste dopadl? a opět samolibý úsměv. Zdvíhám hlavu a zaostřím pohled: Znáte pana Sojky, měl by to být váš nejvyšší ... Technik zkoprní a sedá si naproti ... Ano, znám, pochopitelně .. Trpělivě a slušně mu vysvětluji, co jsem se dozvěděl ... Chcete přehrát ten záznam nebo mu nyní opět společně zavoláme??? Ne ne, není potřeba, sahá do kabele pro složku a předává mi KOMPLETNĚ nachystané doklady z evidenční kontroly bez jediné výtky a nebo problému ...!!! Vy máte asi velmi slušné kontakty tam nahoře, že? a spiklenecky mrkne. ... Já začínám buď ztrácet orientaci a nebo naopak je vše velmi jasné ... peču na to, chci už předat doklady na přihlášení, je dneska středa a na úřadě je den. Vidím před sebou datum platnosti velkého technického průkazu z Sk a mám obavy, že posléze bude prudit MÚ. Balím se a hlavně koukám na oblohu, pěkný černo se žene ... že bych po x-letech prubnul nepromok?
Mažu do Kuřimi a je zde relativně prázdno. Na přepážce dávám vše potřebné, dokonce i na záludnou otázku, jestli mám fakturu, kladně odpovídám a předkládám. Trpělivě vysvětluji, že motku jsem na SK kupoval já, paní za přepážkou mi pouze věnuje několikavteřinový upřený pohled, jako kdyby se pokoušela číst mé myšlenky, jestli nekecám ... Tak: dostanu 2000,- Kč! EEE? já jsem počítal s 1tis ... víc u sebe nemám .. kruci, jasně! tohle je dovoz, ne pouhý přepis ...!!! Blbě jsem se podíval na ceník! No nic, tak se omlouvám s tím, že se obratem vrátím ...
Venku volám mé druhé půlce životní dráhy: já už toho mám fakt dost! Furt se platí nehorázné částky, že jsi se na to nevys... v duchu počítám: skoro se trefila, za chvilku to fakt bude se vším všudy půlka pořizovací ceny. To kdybych fakt věděl .. ale říkejte mi to!!! Absťák je pěkná svině!
Valím a spěchám domů pro zbývající obrázek do mozaiky, kterou definovala ČNB. Těsně před Kuřimí fakt tlačím napilu a najednou slyším divné zvuky ze spodku ... zadní brzda bez reakce ... a k w a !!! zastavuji a koukám: na jasně ! já kretén jsem dneska nezkontroloval tu matku! Ta teďka chybí a navíc i ten distanční kroužek. Zadní kolo si plave, díky bohu že mám oboustranné uchycení, jinak bych už jel po zadeli ... Koukám kolem sebe a tady je nějaký auto servis. Ptám se, ale majitel tu není, tak za chvíli. Ok, rychle pěšky mažu na úřad a předávám jak peníze , tak i doklady ... Pane! Správní řízení, což znamená měsíc! V duchu vidím problémovou zadní osu, takže nekomentuji. Toto je opět sekundární záležitost ... Prostě něco moc chci, tak se posere, co se dá ...
Seberu potvrzení z úřadu a mažu zpět. Majitel je tu, ale zklame mně, M16 fakt nemám. Volám odvoz na přívěs, za půl hodiny je tu a já skládám motku na dvorku doma. Sundávám kolo a jsem zase smutný, závit dostal na prdel a chybí snad pět posledních závitů. S dědem, který mi pomáhá, čistíme závit a klobouk dolů, přichází s unikátním řešením. Kroužek bude součástí matky a nahradí chybějící závity. Jo, to by šlo! Sqelý nápad, kreslím výkres a zasílám bráchovi.
Večer ležím v posteli a kalkuluji s tabulkou v ruce: fakt! se vším všudy, tedy opravy, převoz a přepis a jsem na 14tisících, to je vážně nejdražší skůtr na jižní Moravě ... tak to je špatně ... ale říkejte mi to!!!
Pak počítám spotřebu, mám prázdnou nádrž : 2,8l/100km , to zase není tak špatné číslo.
Volá mi kluk ze Slovenska, co mi zajišťoval odhlášku: Pali, ten malý techničák ti zasielam na tvoju adresu, čiže do troch dňoch ho máš! No mně pose... tak asi fakt jsem prudil zbytečně ...nebo, nevím ... asi neví nikdo! Říkám si, raději ho dodám do spisu ve správním řízení ...
Ale, jak je už pravidlem, ještě se zde neposralo úplně vše, tudíž se těším, na další výzvy ... počasí zatím tomu nahrává, je už chladno a stále prší .. takže v září už může sněžit, abych mohl "jezdit"
Všechno se spiklo proti mně :-)))

26.8. Volám bráchovi kvůli matce a pro urychlení kontaktuji přímo soustružníka: Milej pane, máte to hotové, můžete si to vyzvednout! Ptám se: a kolik? Stačí pajcka ...! Ste nemocnej bo co? Vždyť to je zadarmo. Soustružník se směje do telefonu ...
 No práci udělal excelentně a přesně podle výkresu, rozvineme diskuzi ohledně zafixování matky na ose, aby se nevysmekla : ste to mazal před utáhnutím, že ..? Jo! Otáčí se do dveří své dílny a vrací se s lahvičkou: váš bratr říkal, že jste dělal strojárnu? Tak tohle je fixační tmel ... lahvička pro vás! Poděkuji a směju se taky, jakej jsem blbec... Jsem tak šťastný!!  I když potom si později uvědomím, že jsem ještě stará škola ... tehdy chemie nebyla, ale používala se barva ... :-D ...

Znovu čistím závit, a hlavně ho odmašťuji. Na fotce je vidět, jak fakt dostal na prdel. Přemýšlím, jestli vyhlásím smutek ihned, a nebo až po znovuprotažením závitovým očkem. Hurá, povedlo se jako minule ... znovu odmašťuji a chystám se k premiéře s tmelem. Pracuje to a při dotahování jde fakt cítit, že je to dotahování na sílu. Asi jak topenářská vlna na potrubí ...


Tak hotovo. Nechávám den zavadnout a pak projíždím, a jdu na benzínku: ano, po naplnění plné nádrže, tj. 2,7 l / 100 km. Tak snad je to ok, přesto přes zimu opravdu ty ventily musím udělat. Dokud je motor teplý, dotahuji o šrouby karteru, prtž ten olej někde uniká a zase zamazává zadní část klikové skříně. Po cestě zpět ještě zapínám GPSku a poprvé kontroluji stav rychloměru. Oproti GPSce proměřuje skoro přesně 10km/h do plusu. Tak už vím, že motka stovkou nikdy normálně nejela ...:-)))

Znovu po ujetí pár km kontroluji matici, vše je ok. Nenechávám nic náhodě a pro jistotu přihazuji pod sedadlo gola klíč s ořechem, abych na cestě dotáhl při uvolnění ... Netrpělivě čekám na kouřové signály z kopců, tam, kde sedí rudý náčelník dopravního odboru Kuřim, že dostal od velkého Manitoua mé nové SPZetky ...





Bratislava

Skůtr a geocaching


A začal jsem hnedka rajzovat po okolí svého zaměstnání - v Bratislavě ... Hnedka jsem to hodil na značky, z důvodu toho, a z dalšího důvodu toho, jsem to hodil na SPZ slovenské ... no říkal jsem si, bude to lepší :-D ale co bylo hrozně důležité: toulky na skůtru jsem spojil dohromady se svým novým koníčkem - Geocaching.


Foto ze série keší věnovaných bunkrům Bratislavy
A toto je z okolí Děvínské Nové Vsi, tam jsem jezdil fakt rád ...

 Obrovskou výhodou skůtru je to, že jsem sesednul a ihned začal lovit. Jeho obratnost a lehkost mně opravdu dostala tam, kam bych se zcela jistě s předchozími modely nedostal. Hodně jsem to dával i do okolního Maďarska i Rakouska, ale především projeté okolí Bratislavy a celá Bratislava, takže díky tomu jsem se konečně podíval tam, kam bych normálně během práce asi těžko kouknul ...





V prodejně mi udělali na přání (.. a příplatek) zásuvku na 12V - klasický zapalovač a já si dokoupil i držák na řidítka pro smartphone, abych mohl sledovat mapu a navigaci. Vzhledem k tomu, že můj současný Note 2 pěkně papá baterii, dobíjení během cesty bylo nanejvýše výhodné. A znovu jsem oživil dřívější myšlenku bluetooth handsfree do přilby ... ono pořád koukat na display není úplně to pravé ořechové ... a je prostě výhodnější spíše navigaci poslouchat ...


No a tak zase, jak už to v životě chodí, prostě během velmi krátkého okamžiku jsem musel práci v Bratislavě ukončit a já ze dne na den se vrátil zpět do Brna. Telefonicky jsem se dohodnul s kolegem z práce, že mu motku za úplatu nechám. Nu což, stejně má SK SPZ. Dohodli jsme se i na ceně, říkal jsem si, doma uvidím, třeba časem něco ... :-) a vyměnil řízení za umývání pokaděných gatí a zadku mého nového potomka, vaření kašiček a uspávání v postýlce ... a maximálně jsem tak řídil kočárek s miminem na ulici ...
Nepříjemností byla pouze krátká sms z Bratislavy, že se kolegovi povedlo s motkou skončit příkopě, ale že vše bude OK a na koupi se nic nemění.
Tak uběhl půlrok a pak ještě i nějaká další doba a stále ticho po pěšině. Pak ale cvak! Volal mi kluk z práce, co mi zařizoval pojištění: Pavol, co ta pojistka? To je na pokutu!! A náhle mi docvaklo, že jsem se úplně vyflákl na zákonné pojištění ... No a nejen zřejmě já. Takže ihned kolotoč obvolávání a výsledkem bylo, že raději tu motku co nejrychleji odhlásím z SK a hodím na české SPZ a zároveň i na pojistku. Jinak bych se nedočkal ani prodeje a možná dočkal tučné pokuty ze zákonné pojistky ...
Rovněž jsem se dozvěděl, zřejmě pravý stav, kdy motka skončila nedobrovolně svoji jízdu: chyběl výfuk, snad nějaké matice na kole, no a klasika, plasty ...
Takže opět kolotoč obvolávání různých servisů a já řešil vše na dálku. Nakonec nejlepší cenu za náhradní výfuk jsem dostal právě tam, kde jsem motku koupil : BB Moto Bratislava - za výfuk si řekli 98€ a ostatní potom dle situace. Říkám si, to není zase taková trága a zajistil od jmenovce, bývalého skladníka z práce odvoz do servisu a pro jistotu ještě píšu email do servisu, že chci tedy koupit a instalovat ten výfuk a připravit motku evideční STK, tudíž vše zprovoznit a zkontrolovat.
No měsíc se nedělo nic, prý čekají na ten výfuk. Pak jsem začal být nervózní a už jsem na ně začal tlačit a hlavně pravidelně volat. Po měsíci a půl mi konečně volá servisák: výfuk je tu a dnes to bude namontované! Ok, já řku, a co ty matky na těch kolech? Jaký matky??? Moment, aha! Tady chybí matky!
No mně málem omylo! Ale vždyť jsem vám to říkal!!!
No tak ještě čekání a prý ještě nějaké podložky. Nakonec tedy hurá a : Pane, motka je připravena a můžete si ji vyzvednout. A k platbě máte 198€.
Trochu mně to zarazilo, jako jenom výfuk a dvě matky za dvěstě €? Jinak nic? Ne v pohodě.
Půjčil jsem si dodávku od kamaráda z předchozí firmy a mazal s dodávkou pro motku do Bratislavy, v pátek. Mezitím on jde vyzvednout motku a počká na mně.
Mezitím telefon do auta: Pavol, počůvaj, ta motka je nepojazdná. Však to nejazdí! Lebo se pokrůtilo celé zadné koleso ...! Začínám zuřit! Dej mi toho servisáka: Co se děje? A on: Tam je pokrůcené celé zadné koleso, přední brejle celé zle! Oprava tak za 600€!
No já málem skončil s dodávkou ve škarpě! Křičím do telefonu: Ale vždyť jste ji tam měli dva měsíce a to mi teďka při převzetí říkáte, že motorka je nepojízdná??? Co jste tam proboha celou tu dobu dělali?? Vždyť jste mi tvrdili, že jste ji projeli a vše je OK!!!
No jedu, už se vracet nebudu, podívám se na to přímo na místě! No málem infarkt.
Tohle prostě je bezpředmětný dál popisovat. Na ten servis v Petržalce budu fakt dlouho vzpomínat... 
Motku jsem dovezl bez potíží domů,  vyložil z dodávky a mně bylo jasné, že mně čeká léčení a opravy...  No tak, přeci jsem měl kdysi škodovku 120l, tak nebude problém...  Hnedka na stojan a začala demontáž a zjišťování rozsahu škod. Jasné mi při tom bylo, že vše musím stihnout do měsíce, dokdy platí dovozový velký technický průkaz... 


pátek 1. srpna 2014

UVOD

Scooter Longjia Raptur 125


Celé tyto stránky vznikly volnou motivací jiných blogů a diskuzních fór. Především proto, že hodně informací jsem získal právě na těchto webech a také proto, že některé blogy hltal jedním dechem a byly neocenitelným zdrojem návodů a inspirací.
A pak také proto, že si to chci vyzkoušet, a pak třeba také proto, že se některé mé zkušenosti a "objevy" budou někomu hodit, jak se právě hodily mně.

Motorky jsem už nějaké měl ... :-) takže mi svět ze sedla jednostopého vozidla nebyl tak cizí, no to je slabé vyjádření, docela výstižnější by bylo říci: tento svět mně uchvátil. Ta neskutečná svoboda prostě je nepopsatelná a některé mé cesty určitě stály za to a dodnes bych je dal klidně znovu. Pominu-li prvotní začátky v autoškole na 50ccm a poté i při zkouškách na skupinu A o mnoho let později, nikdy jsem motku nevlastnil. Celé se to povedlo zrealizovat vlastně až o 23 let později, kdy jsem v patnácti dělal skupinu M. Celé se to semlelo velice rychle a já mohl sednout tento nádherný strojek:

Takže prostě klasika: první GrosseGlockner, poprvé v Itálii na motorce - San Marino, první orientační motozávody (znalí ví :-D ) ale hlavně: toulky po Vysočině a po Slovensku, kam to mám kousek z Brna. Mimochodem, už tehdy jsem zaslechl něco o Geocachingu, ale o tom později. A pak se to zase celé nějak zamotalo a semlelo a já najednou seděl na trošičku větší motorce :


A to bylo ... Iné kafe ... :-) tomu jsem říkal fakt pohodové vyjížďky ... dneska tedy už vím, že někdy by se vyšší rychlost hodila, prtž ty dálniční přesuny někdy byly fakt o ničem, a maximálka 140km/h byla fakt utrpením, ale prostě každý styl má svoje... Takže s ní například Berchtesgaden a Orlí hnízdo, Alpy, zase Alpy, Faker See a další velice důležité mílníky na cestách do Mekky motorkářova ráje ... :-)

No a pak se to celé zase tak nějak celé semlelo, zamotalo ... a potkalo mne pár životních kotrmelců - s některými doslova a do písmene a já na dlouhé 4 roky byl bez největší lásky motorkáře ... jednostopého stroje :-/

No, jednoduché to opravdu nebylo, co šlo, muselo se prodat, přesto po té opravdu, ale opravdu dlouhé době se naskytla možnost, a i přes investiční krizi do volnočasových prostředků, jsem měl možnost výběru a jsa přísně vázán limitními hranicemi finančních možností, jsem volil dle zásady : Objem ničím nenahradíš a ihned jsem sáhnul po nejschůdnější možnosti, jak ihned sednout na dvoukolé vozítko - Raptur 125ccm: